Reklama
Domů » Tipy pro volnou chvíli » Producent a kytarista Roland Grapow: Citron je kapela, které rozumím

Producent a kytarista Roland Grapow: Citron je kapela, které rozumím

Legenda českého hard rocku a heavy metalu, kapela Citron, vydala v loňském roce novém album s názvem Rebelie Rebelů. Čím toto nové album na první poslech dominuje, je zvuk. Razantní bicí, podladěné kytary a energií nabitý zpěv – to vše prošlo rukama producenta a kytaristy Rolanda Grapowa. Tento rodák z Hamburku už několik let žije na Slovensku, kde se ve svém studiu věnuje hudebním produkcím.

Bývalý kytarista Helloween a současný lídr Masterplan Roland Grapow po boku Ládi Křížka.

 


DAVID HAVLENA / ALENA KLIMKOVÁ


 

Jak se ti pracovalo s kapelou?

Bylo to přece jen trochu jiné než obvykle. Většinou za mnou přichází kapely s tím, že chtějí zprostředkovat kompletní produkci, tedy od nahrávání až po mastering. Kluci z Citronu ale nahrávali ve vlastním studiu, takže na mně byl hlavně mix a mastering alba a abych našel ten pravý zvuk.

Vzpomeneš si, jak jsi poprvé reagoval na hudbu Citronu?

Bylo to zábavné a zvláštní zároveň, protože jsem Němec žijící na Slovensku a pro všechny tady kolem je Citron legendou. Tak nějak jsem musel do toho proniknout, abych následně zjistil, že kapela si jméno budovala už od sedmdesátých let. Zkoumal jsem jejich historii a vývoj dost podrobně, dělal jsem si přehled ve změnách sestavy, sledoval, jak měnili zpěváky. Musím říct, že je to kapela, které rozumím. Jsme si blízcí v tom, že máme kořeny v hudbě sedmdesátých let. Radim je sice o několik let starší, ale hudebním cítěním jsme na stejné vlně. Jasně, všichni mě znají z Helloween a mají mě za metalového kytaristu. Nicméně hudebně jsem vzešel ze starých sedmdesátkových kapel.

Takže jsi opravdu poslouchal všechny staré desky Citronu?

Od Radima jsem dostal celou diskografii, ale raději se podívám na nějaké video kapely. Jde mi o to, že chci vidět všechny členy, jak hrají, jak se při koncertech chovají. Zajímá mě energie v kapele, kterou mezi sebou jednotliví členové přenáší.

V souvislosti s novinkou a s návratem Ládi Křížka do sestavy se hodně mluvilo o jejich legendárním albu Radegast. Probírali jste s kapelou tenhle milník?

Slyšel jsem toho o Radegastu spousty. Radim mi vyprávěl hodně příběhů, které s tím souvisí. To bylo asi před rokem. Radim mě pozval dva dny před Vánocemi k sobě do Ostravy do studia a tam jsme tehdy o tom diskutovali. Teď už vím všechno, včetně toho, že to je hodně klíčové téma pro Citron.

Když už jsi takhle podrobně Citron zkoumal, myslíš, že je na kapele něco unikátního?

Možná způsob, jakým uvažují. Přiznám se, že to pro mě byla hodně cenná zkušenost. Diskutovali jsme s Radimem a Láďou, jak má současný Citron znít, a v podstatě z toho vzešlo, že si chtějí zachovat tradiční postupy, ale musí to znít moderně. To je docela oříšek. (smích) Namíchal jsem jim různé podoby zvuku. Zkusil jsem, jak by zněli s americkým metalovým zvukem. Neuspěl jsem. Docela je to i zaskočilo. Trvali na tom, že potřebují český zvuk, ale kytary a bicí chtějí moderní. Z pohledu producenta to bylo fakt zajímavé, protože jsem musel pochopit, co vlastně chtějí. Nic podobného jsem ještě nedělal.

Je pravda, že zvuk bicích pro Rebelii Rebelů vznikl vlastně náhodou?

Tak nějak. První kontakt s kapelou byl přes jejich baskytaristu George. Ptal se, zda bych nemohl udělat test mix pro Citron. Říkal jsem si, proč ne, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem s tím strávil sotva čtyři hodiny. Jednoho dne ráno jsem si dal kávu a zkusil něco vymyslet. Je to jako sázka do loterie. Když se to kapele bude líbit, máš kšeft. Zajímavé ale bylo, že kluci z Citronu mě nechali trochu vycukat. Asi měsíc se neozvali a pak najednou telefonát a že se jim to moc líbí. Hned přišli s tím, že se mnou chtějí v budoucnu spolupracovat. Celé to byla jen shoda náhod. A co se týče bicích – chtěl jsem, aby byly výrazné. Docela jsem si to užil, protože většina kapel upřednostňuje rytmické kytary. Tohle není případ Citronu. Ke každé skladbě jsme přistupovali jinak. Nicméně bicí byly v tomto případě určitou prioritou. Když jsem Radimovi poslal první náslech, byl nadšený a nic už se nesmělo změnit. Chtěl jen zkopírovat zvuk bicích na všechny další skladby. Osobně mám rád, když jsou bicí výrazné. Jakmile potlačíš rytmičák a kopák, nahrávka ztrácí energii. Musíš slyšet úder, beat.

Výraz evropských metalových kapel se od těch česky znějících podstatně liší. Musel jsi nějakým způsobem zasahovat i do hry jednotlivých členů?

Vlastně to je běžná praxe, že se snažíš muzikanty vést správným směrem. Ale v případě Citronu to nebylo třeba. Myslím, že hlavní kouzlo jejich zvuku tkví v tom, že zní, jako by hráli živě ve studiu. Do toho nemá smysl příliš zasahovat. Nepřál si to ani Radim. Chtěl zachovat výraz kapely. Nešlo mu o precizní přesnost a já to respektuji. Dobře ví, co chce, a lidé to mají rádi. Příjemné na tom je, že když pak hrají živě, zní stejně jako na desce. Tak to má být. Fanoušci přece chtějí to, co slyší na deskách. To si řada kapel dnes neuvědomuje a chtějí dokonalé nahrávky. Jenže kolikrát pak nejsou schopni zahrát vlastní písničky na koncertech.

Podílel ses nějak ty osobně jako hráč na Rebelii Rebelů?

Téměř vůbec. Nahrál jsem asi dvě nebo tři sóla, a to je celé.

Láďa Křížek je jedním z nejlepších metalových zpěváků v Česku. Co si o jeho hlase myslíš ty?

Láďa je unikát. Má spousty vzorů, které dobře znám. Jsou mu blízcí Judas Priest nebo Helloween. Myslím, že Láďa je tenor s úžasným rozsahem. To se moc často neslyší. Není jako Michael Kiske (Unisonic, ex-Helloween). Láďa má ve výškách větší sílu. Slyšíš, jak mu hlasivky jiskří. Tohle mají metaloví fanoušci rádi.

Co je pravdy na tom, že se o Láďovi uvažovalo jako o nástupci Kiskeho u Helloween? Ty to přece musíš vědět.

Upřímně, zas až toho tolik nevím. Pamatuji se, že Weiki (Helloween) byl velkým fanouškem kapel z východu. Měl rád jak české, tak i maďarské kapely. Hodně se mu líbila Omega například. Takže mě ani nepřekvapuje, že by o tom Weiki uvažoval. Ale víc toho nevím.

Přijal jsi nabídku zapojit se do turné Souboj rebelů. Proč?

To je vlastně vtipné – líbí se mi to, ale ani nevím, jakou v tom mám roli. Pořádně jsem se ještě nezorientoval, protože mám teď spoustu práce doma ve studiu. Ještě jsem nedokončil také nové album Masterplan, které mělo být už několik měsíců hotové. Kluci z Citronu mi řekli, které skladby se mám naučit, a dál jsem to moc neřešil. Byl tu i nápad, že bychom zahráli společně něco od Masterplan nebo Helloween, ale zatím nebyl čas to nazkoušet. Ale rád bych, aby to někdy vyšlo. V tom případě ale nechci hrát na kytaru, nýbrž zpívat. Fanoušci, kteří znají mé desky, vědí, že zpívám. Teď jsem se ale uplynulé tři roky snažil ještě zlepšit a rád bych se předvedl. Je to zvláštní, cítím se teď víc jako zpěvák než kytarista. Uvidíme.

Tak možná budeš součástí dalšího alba Citron?

Jo, to by šlo, ale ne v češtině. Protože to by bylo jedině tak k smíchu. Nabízí se ale, že bychom udělali nějaký dvojjazyčný duet. Láďa by zpíval česky a já anglicky.

Jako producent se zabýváš zvukem a technologiemi. Je někdo z tvého oboru, ke komu vzhlížíš jako ke vzoru?

Těch je a kolik! Například Michael Wagener, který kdysi míchal album „Chameleon“ od Helloween. Dodnes jsme dobří přátelé. Tommy Hansen – ten je také skvělý. Ovšem nejvíc uctívám a respektuji práci Andyho Sneapa (Testament, Arch Enemy, Amon Amarth). Miluji jeho nahrávky. V jistých věcech se ho snažím kopírovat. Zvuk jako takový mě provází v podstatě celou mou kariéru. Když jsem byl v Helloween, bylo období, kdy jsem se zvukem kapely nebyl vůbec spokojený. Tehdy jsme hodně měnili producenty, a desky jako Master of the Rings, The Time of the Oath nebo Better Than Raw neměly zrovna nejlepší mixy. Jiné kapely tehdy zněly mnohem lépe. Například Stratovarius. Tehdy jsme se rozhodli, že chceme sáhnout po špičce oboru, a oslovili Roye Z a Charlieho Bauerfeinda. Díky tomu je The Dark Ride jedna z nejlépe znějících nahrávek Helloween. Tehdy došlo ke zlomu a přestal jsem dělat kompromisy. Chtěl jsem pracovat už jen s těmi nejlepšími a mezi ně právě Andy Sneap patří.

Navštěvuješ Andyho někdy?

Každé dva roky se za ním vypravím do jeho studia v Anglii. Učím se od něj a předává mi zkušenosti, které nasbíral ze spolupráce s jinými slavnými producenty. Je to stejné, jako když hraješ na kytaru a chceš se někomu podobat. Učíš se, sbíráš zkušenosti a pokukuješ, jak to dělají ostatní. Vtipné je, že si kupuji desky, o které bych jindy neprojevil zájem, ale jakmile je pod zvukem podepsaný Andy, musím je mít. To je příklad posledních Amon Amarth nebo Testament.

Jaké druhy kapel nahrávají u tebe ve studiu?

Většinou jsou to metalové kapely. Je to logické, lidé mne znají jako metalového kytaristu. Rád bych si klidně zkusil i produkovat kapelu, jako jsou Toto, ale kde tady na něco takového narazíš. Hodně teď frčí thrash metal, takže takových kapel bylo za poslední dobu asi nejvíc. Je to přece jen něco jiného než Citron. Thrashmetalové kapely jsou rychlejší a mix vyžaduje jiný přístup. Struktura skladby je zhuštěná a je těžké udělat dobrý a čitelný zvuk.

 

Roland Grapow a jeho velký životní krok

Velký krok ve svém životě učinil Roland Grapow v roce 2005, kdy se přestěhoval na Slovensko, a to konkrétně do Zvolenské Slatiny. Tak jak to u chlapů bývá, za stěhováním byla žena, tehdejší Rolandova přítelkyně. Roland ve Slatině koupil dům, který začal postupně předělávat na studio. Byť ho jeho tehdejší láska opustila, Roland ze Slovenska neodešel. Za pár let získal řadu důležitých kontaktů a nemělo smysl se vracet zpět do Hamburku. Tam už teď jezdí čas od času navštěvovat jen svou nejbližší rodinu. Roland podle svých slov hledal i únik z města. Byl unavený ze života plného rušných ulic. Dokonce odmítl žít i v Bratislavě. Zajímavé je, že za těch jedenáct let se Roland vlastně ani slovensky příliš nenaučil. Jediný, s kým přichází do kontaktu, jsou hudebníci a ti hovoří hlavně anglicky nebo německy. Roland aktuálně už pár let žije s novou partnerkou, ale ta je prý na trochu extrémnější odnože metalu.

 

Termíny Souboj rebelů Radegast Tour 2017
7.4. Hradec Králové – KD Střelnice
8.4. Žďár nad Sázavou – Dům kultury
13.4. Opava – Víceúčelová hala
14.4. Liberec – Kulturní dům
22.4. Mrákov u Domažlic – Kulturní dům
28.4. Prostějov – Společenský dům
29.4. Březolupy – Sportovní hala
13.5. Strakonice – Letní kino



Doporučujeme
Reklama
Reklama
© 2015 HIT magazín | GraphicPrint - tvorba a optimalizace www stránek